Aprilia Rotax 350 by ZAPLATA

Navšívil jsem tehdy přítele pana Matičku v Týništi nad Orlicí a u kafe jsme plkali o motorkách a všem okolo. "Tak už na to nemám nervy, jak se v tom rejpu, ujedu 5km a zase týden práce, ta mrcha půjde z domu," povídá dost naštvaně pan Matička. Řeč byla o jeho projektu "supermono" Aprilia Futura 125, ve které občas bilo, občas nebilo srdce z hondy XL600.
Nějak se ta myšlenka ve mě uhnízdila a když jsem jí pak vylíčil kolegovi Záplatovi, bylo rozhodnuto, že jí koupí a zkusí zprovoznit na vyjížďky "kolem rohu". Za pár dní přistála doma za velice slučný peníz, ale... Co vypadalo zvenku jako krásná motorka (komplet kapoty, výfuk pod sedlem atd.) se začalo měnit v noční můru. Při podrobnější prohlídce jsme objevili místo originálního zapalování rozdělovač ze škodovky, většina závitů strhaných, hrůza a děš... Následoval dost nezajímavý rok zkoušek a vyjížděk, které většinou končily v půli cesty naložením do dodávky. A bylo to tu zase: "Já na to nemám nervy, půjde z domu!"
Zabránila tomu naáhoda. Kolega Záplata ji z nedostatku jiné práce komplet odstrojil a vyndal motor, který prostě nemohl fungovat a volá mě: "Hele přijď se na něco podívat, mám nápad." Tak stojíme v garáži, koukáme na to torzo a najednou vidíme detaily dříve přehlédnuté. Leštěný deltabox, chromovaná kyvka s krásným letmáčem, ital jak víno. A Záplata povídá: "Hrabal jsem se dne v inzerátech a v Brně někdo prodává motor Rotax 350, co myslíš?" "No, myslím, že je to blbost, nebudou sedět úchyty, nepůjde strčit do kyvky, řetěz má na druhé straně a dalších 1000 důvodů, zapomeň na to." A s jasným verediktem jsme se rozešli. Za pár dní telefon opět zvoní a na drátě Záplata: "Tak je doma pane, stav se mrknout." "Co, kdo, kde?" táži se zmateně. "No ten Rotax...ne vole!" "Aha, už letím." Za chvíli už stojíme nad tím 22 let starým skvostem a najednou oba víme, že to prostě nějak půjde, ten rakušák má svoje kouzlo. Lehouškej vzducháč, 4-ventil, vačka hnaná řemenem a měl by mít kolem 35 koní. Paráda. "Pojď, zkusíme ho tam zvednout a uvidíme." A nestačíme valit bulvy, ten rám snad vyrobili přímo na tenhle motor, i úchyt motor/rám/kyvka sedí na milimetr. "A co ta kyvka?" ptám se. "Tak zírej, žádnej problém" dí Záplata, jedním trhem vyškubně čep, otočí kyvku a za 10 sekund je na svém místě a opět všechno sedí, jako zázrak... "Tak to by byl základ...a dál?" ptám se. "No teď si prostě máknu a postavím z toho moderního café-racera bez kompromisů." A jak řekl, tak udělal.
Jako první se musela vyřešit podsedlovka s novým zadním odpružením. Trubkový svařenec je přišroubován pod nádrží k rámu a slouží zároveň jako horní uchycení pro zadní centrál. Ten pochází z Hondy Blackbird, je namontován napřímo, bez přepákování a má přesně takovou tuhost, jaká je potřeba. Přední USD vidlice zůstává beze změny, vzhledem k finální váze stroje vyhovuje. Pan stavitel se hodně napřemýšlel nad celkovým vzhledem stroje, ale nakonec se rozhodl zachovat moderní a čistý vzhled. Zůstala originální nádrž, sedlo po přečalounění taky, za něj se nastěhoval typický cafe-racerový znak, tzv. bobek. Ten je vyříznut z nádrže z kývačky a ukrývá se vněm olejová nádrž, vyrobená z minimaxu (motory Rotax mají oddělené mazání). Opěrka a zároveň přístupové víko je vyřezáno z překližky a očalouněno. V zadní části bobku je zapuštěno světlo, kulatý duralový plech osázený diodami - vnější kruh koncové světlo, vnitřní brzdové. Osvětlení vpředu je taky lehce extravagantní, dvě mlhovky nad sebou mají celkem agresívní šmrnc. Brzdy zůstaly originální, dostaly jen pancéřové hadice a sintrované desky, vepředu nahradila brzdová pumpa z pitbiku obludný kus hliníku a s 300mm kotoučem spolupracuje na výbornou. A kromě toho: "Kdo brzdí, ten ztrácí!!!"
A jak tahle stavba funguje na silnici? Asi tak, jak byste čekali od věci, která má 40 koní a 120 kg - prostě parádně. Spojka s převodovkou sice nejsou extra přátelské a motor umí pěkně zavibrovat, ale když přijdou serpentýny, tak na to všechno ihned zapomenete. Je potřeba totálně přenastavit mozek, před zatáčkou jen tak ubrat, nebrzdit a poslat to tam. Nízká váha postavená na závodních slickách (90/17 vpředu, 120/17 vzadu) vám zaručí totální adhezi a když si zvyknete, tak si budete dávat koleno v každý zatáčce, kde by vás to s normálním bikem ani nenapadlo. Vyžaduje to zkušenosti, plnou koncentraci, ale odměna je sladká...ty obličeje frajerů na R1 když je předjíždíte na koleni jsou k nezaplacení. Hledat limity a překračovat je - to je úkol tohoto výtvoru.
A jako bonbónek: Těsně po dokončení stavby jsme tento bike přihlásili na 1. soutěž ve stavbě motocyklů "Motonálet Customshow 2007" a tam se umístili na 1. místě v kategorii streetfighter. To byl pro nás impuls, že konkurenceschopný stroj už nemusí mít dvoumetrovou přední vidlici, hektar chromu a 300mm zadní pneu, ale že porota oceňuje i originalitu, nevšední řešení a třeba i funkčnost stroje. A proto jsme u nás v "Black Valley" zatím zůstali věrni konceptu "lepší kilo dolů, než kůň nahoru" a oplastované ultra superbiky jsme odsunuli na vedlejší kolej. Stále vyznáváme termín funkční krása, tzn. žádné sebekrásnější řešení se nesmí nagativně odrazit na jízdních vlastnostech stroje.